SET IN STONE

Tradice

Kamenosochařská tradice rodiny Černých

foto 001.jpg
Jmenuji se Ota Černý a pocházím ze Dvora Králové nad Labem, kraje tvrdého pískovce, kamene vhodného na kamenickou i sochařskou práci. Mí předkové z matčiny i z otcovy strany tento kámen opracovávali. Prvním z nich byl František Ruda, narozený 9. 6. 1894 v Mladé Boleslavi. František se v Mladé Boleslavi vyučil kameníkem a pak pokračoval ve studiu na C.K. Odborné škole kamenické a sochařské v Hořicích, kam nastoupil v září roku 1913 na obor kameník. Čas ke studiu mu bohužel nebyl dopřán a musel narukovat za první světové války do armády. 
V roce 1915 se dostal do ruského zajetí, kde strávil téměř 15 let a teprve na konci roku 1929 se vrátil do nově vzniklého Československa. Po návratu založil rodinu a narodil se mu 15. 04. 1931 syn František. Mimo změny v osobním životě, dokončil František starší také vzdělání na Hořické kamenicko-sochařské škole. Ve třicátých letech začal pracovat na regionálních zakázkách jako dílovedoucí.  Z realizací např.: Stavba portálu na hřbitově v Lanžově u Dvora Králové nad Labem, Stavba věže samostatnosti v Hořicích a za zmínku také stojí spolupráce se sochařem Karlem Samohrdem a Josefem Kulhánkem. V roce 1939 nastoupil František starší do funkce pomocného dílovedoucího na Kamenosochařské škole v Hořicích a v této funkci zůstal až do roku 1956, kdy v srpnu téhož roku zemřel na rakovinu ve věku 62 let. Jeho syn František pokračoval ve šlépějích svého otce a vystudoval stejný obor na Hořické škole v letech 1946-1950. František mladší pracoval jako reprodukční kamenosochař na zakázkách akademických sochařů (Zadražil, Vielgus, Zívr, Černý) . V padesátých letech si pak založil rodinu a narodil se mu syn Boris(1953) a dcera Ivana(4.4.1955). Jeho tajnou ambicí bylo stát se architektem a na základě dobrých studijních výsledků byl i přijat na České vysoké učení technické v Praze. Finanční zabezpečení rodiny však bylo přednější a k naplnění jeho snu nikdy nedošlo. František Ruda mladší podlehl rakovině v dubnu 2007. Jeho dcera Ivana pokračovala v kamenosochařské tradici a studovala rovněž na Sochařsko-kamenické škole Hořice v letech 1970-1974. Kromě vlastního zaujetí pro řemeslo ji osud sblížil s partnerem akademických sochařem Jaroslavem Černým. V 70-tých a 80-tých letech si oba založili rodinu: dcera Ida(1977), syn Štěpán(1980), syn Radan(1983) a syn Ota(31.03.1987). Jaroslav Černý relizoval převážně sochařské práce do architektury jako Sousoší dětí v Jaroměři, Čistička Broumov , Police nad Metují, Bílá Třemešná, Hradec Králové fontána, Centrální památník na lesním hřbitově a fontána na náměstí Václava Hanky ve Dvoře Králové nad Labem.
foto 003.jpg
Obdobně jako František Ruda mladší tíhnul i Jaroslav Černý k architektuře. Studium sochařství a následná spolupráce s architekty ho velmi inspirovaly. V té době již šestičlenná rodina a starost o ni další vzdělání neumožňovaly. Architektonická ambice opět zůstává nenaplněna. 13. 06. 2006 zemřel Jaroslav Černý na srdeční příhodu a dokončení jeho realizací se ujímá syn Ota. Ota Černý vystudoval Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v letech 2002-2006. Po studiích se vydal do USA a Kanady, kde pracoval jako pomocný restaurátor a kamenosochař. V roce 2007 nastoupil na cestu do UK a zde pracoval na realizacích sochaře Dana Archera pro Chesterfield, Fullfantom five a další dílech. Sochařská praxe a možná i práce jeho otce do architektury přivedla Otu na myšlenku, že by nebylo špatné rozšířit si obzory studiem na Fakultě umění a architektury v Liberci. Ota Černý realizuje v průběhu studia sochařské zakázky. Jak dlouhá a barvitá je sochařsko-kamenická tradice rodiny není v tomto momentě Otovi zcela známo. Samozřejmě otec Jaroslav Černý a dědeček František Ruda mladší silně ovlivnili jeho profesní směřování ale fakt, že tradice sahá až do roku 1894, bylo i pro Otu velkým překvapením. Dokonce zájem o studium architektury jeho otce a děda Otovi nebyl znám. Teprve v říjnu roku 2012 objevuje Ota na půdě svého domu dokumenty doposud nevídané. Zdánlivě všední úklid nabývá nečekaných podob. Na půdě, která původně patřila dědečkovi Františkovi Rudovi mladšímu, nejdřív nachází sérii vídeňských kružidel datovanou 1892. Tato kružidla se svého času používala na detailní kamenické výkresy. Otázkou však je, pro koho byla tato série určena. A v tom okamžiku Ota nachází potvrzení o nástupu do Hořické školy z roku 1913, které je podepsáno Františkem Rudou starším (Otovým pradědečkem). Kružidla patřily samozřejmě pradědečkovi a byla mu věnována profesorem Kostem rovněž z Hořické školy. Krom těchto drahocennných dokumentů jsou zde i výkresy starých náhrobků a hřbitovního portálu z roku z 30.let. Stoletá rodinná tradice v opracování kamene je zde černá na bílém.  Shodou okolností Ota Černý začátkem roku 2013 dokončuje bakalářské studium na Fakultě architektury v Liberci. Na městském plese téhož roku je mu vedením Hořické školy nabídnuto místo učitele, které s radostí příjme. V září 2013  nastupuje na Kamenickou a sochařskou školu v Hořicích jako učitel odborných předmětů pro kameníky a sochaře (navrhování konstrukcí kamene, slohy a stavitelství, dějiny výtvarné kultury) a tím stoletou tradici téměř na den stvrzuje. Nejenom, že je tímto tradice dodržena, zároveň tak začíná Otova cesta hledání rodinné minulosti. Záhy přichází na to, že jeho zájem a studium architektury není v rodině ojedinělým. Okolnosti mu dopřály splnit si sen a stát se architektem. Jiné okolnosti přesně toto jeho otci a dědovi neumožnily Ota na Hořické škole doposud působí. V roce 2016 úspěšně dokončuje studium architektury v Liberci a zakládá samostatné architektonické studio v rodném městě.
foto 002.jpg