Tento návrh vychází z touhy nově nahlédnout tradiční pojetí hrobu. Místo klasického pomníku či ozdobné desky zde vzniká otevřený, přístupný prostor, který vybízí ke vstupu, zastavení a tichému spočinutí – k blízkosti. Jednoduchá, architektonicky střízlivá konstrukce vytváří jasně definovaný rámec, jenž nenápadně, a přesto důsledně vymezuje místo posledního odpočinku. Design pracuje s pochozí plochou a svislými prvky, které nenesou výraz monumentu, ale působí spíše jako tichá pozvánka ke zpomalení a vnitřnímu usebrání. Zatímco vertikální deska nese základní údaje o zesnulých, vodorovné linie symbolizují přijetí, klid a návrat k zemi. Namísto klasické hrobové desky zde vzniká osobní, téměř intimní kout – místo pro rodinu a blízké, kde je možné usednout, dotknout se kamene a být v přímém kontaktu s pamětí a přítomností. Využití štěrku uvnitř prostoru dodává kompozici lehkost, čistotu a zároveň praktickou nenáročnost na údržbu.

Tento přístup přináší do tradičního hřbitovního prostředí novou estetiku i význam. Ukazuje, že hrob nemusí být pouze statickým symbolem minulosti, ale může se proměnit v otevřený prostor pro přítomný okamžik – pro vzpomínku, ticho a lidskou blízkost.